Začalo to krátkým internetovým videem Branky, body, kokoti, které na začátku května kolovalo světem sociálních sítí, bouralo hranice sdílení a vyvolávalo nadšené výkřiky „Něco takového tady chybělo!“ O to víc se diskutující v komentářích divili, že s první feministicky založenou kritikou přišel server Blesk pro ženy. Jak se stalo, že v době demokracie, kdy každý může na internet „pověsit“ cokoli a kdy každý může být youtuberem, přichází s úspěšnou konstruktivní formou kritiky zrovna bulvár?
Pro odpověď nemusíme chodit daleko. Právě svoboda slova je určitě hlavním z důvodů, že takový pořad, který moderuje herečka a mezi jeho tvůrci se vyskytují pouze ženy, mohl vzniknout. Čistě ženský náhled na věc je přece jen něčím, co v českých médiích chybělo. Možná i proto je úspěch tak značný. Ženy (a nejen ony) se zkrátka ztotožnily s kritikou ve videích. Konečně někdo promluvil „za ně.“
Vraťme se ale k původní otázce. Proč zrovna Blesk a ne nějaké seriózní médium? Nebude to třeba tím, že v posledních letech je čím dál obtížnější rozlišit seriózní deník od když ne přímo bulváru, tak alespoň stranických novin? Předpokládám, že zaměstnanci tisku pana premiéra mají dost práce spíš s nepsáním o přešlapech svého vlastníka, který se navíc nedávno stal předsedou vlády a tudíž by se mohl na titulních stránkách objevovat ještě častěji, než s vymýšlením nových konceptů.
https://www.facebook.com/bbkokoti/videos/1790956904324562/
Nedávno přišel Blesk ještě s jednou novinkou. Vedení vydalo prohlášení, ve kterém odmítá zvát do předvolebních debat příslušníky SPD. Pro redakci pořadu Newsroom to zdůvodnili jako odpověď na politiku strany, která neodpovídá na kritické dotazy redakce a nepouští redaktory Blesku na své akce. Tomio Okamura toto rozhodnutí označil za cenzuru. Jenže je tomu skutečně tak? Může nazývat cenzurou rozhodnutí vedení soukromého periodika?
Žijeme v době, kdy jsou média osočována z neobjektivity a z nedostatečného prostoru pro obě strany. Každý může říct svůj názor a na sociálních sítích si může každý anonymně „kopnout“ do kohokoli. Není pak obtížné ztratit se ve spleti toho, co pravda je a co není, co ještě objektivní je a co už ne. Dokud ale budou existovat redaktoři a média, která nebudou vždy skákat tak, jak (nejen) politici pískají a dokud se budou snažit plnit svou úlohu hlídacího psa demokracie, ještě není nic ztraceno.
https://www.facebook.com/newsroomct24/videos/2170405806529729/